Slíbili schodek „bezpečně pod hranicí 3 %“. Pravidla, která ho hlídala, právě vyřazují ze hry.

Slib zní jasně: schodek „bezpečně pod hranicí 3 %“. Ta tři procenta jsou evropská metrika — dálnice i obrana se do ní počítají dál a novela na tom nic nemění. (Dukovanská půjčka je zvláštní případ: po novele by nebyla vidět ani v hotovostním schodku státního rozpočtu.) Co novela vyřazuje ze hry, jsou národní pravidla — ta přísnější, česká, která dosud hlídala, kolik smí vláda utratit. V zákoně by formálně zůstala, ale provrtaná výjimkami: Národní rozpočtová rada píše, že národní fiskální omezení „v podstatě přestanou existovat“ a že novela „změní národní fiskální pravidla ve smyslu jejich bezprecedentního rozvolnění“. A rada připomíná, kolik samotný slib ve skutečnosti dovolí: i „při splnění 3% maastrichtského kritéria může schodek státního rozpočtu na příští rok přesáhnout hladinu 350 mld. Kč“ (výhled rozpočtu 2027 podle dnešních pravidel). Číslo ve slibu tedy může zůstat hezké — a dluh přesto poroste. Dluh je odložená daň: zaplatí ho ti samí lidé, kterým se dnes slibuje, že se nic nezvýší.

Kde všude se počítá koruna na obranu? Právě u obrany je vidět, že „limit“ není jeden — tatáž koruna se počítá jinak podle toho, kdo měří:

• Evropská 3% metrika (metrika slibu): obranné výdaje se počítají celé. Jejich růst ale Evropa už dnes toleruje zvlášť: o „únikovou doložku“ pro obranu požádalo 16 zemí EU včetně Česka — navýšení proti roku 2021 až o 1,5 % HDP se v letech 2025–2028 nepočítá do výdajové dráhy, kterou Brusel zemím předepisuje.
• České národní limity: obranné výdaje nad 2 % HDP se do výdajových rámců nepočítají vůbec (úniková doložka z loňska; novela ji prodlužuje do roku 2036).
• NATO: závazek z Haagu (červen 2025) jde opačným směrem — do roku 2035 dávat 5 % HDP (nejméně 3,5 % na armádu, až 1,5 % na výdaje s obranou související). To není strop, ale slíbená podlaha.

Jedna koruna, tři režimy: někde se počítá, jinde promíjí, jinde přikazuje. My hlídáme slib tam, kde ho vláda sama dala — v evropské metrice a v českých pravidlech, která teď chce zrušit.

Je fér dodat, jak to hájí sama předkladatelka: „Tento zákon sám o sobě neznamená zvýšení deficitu ani o jednu jedinou korunu,“ řekla ministryně Schillerová a připomíná, že podle pravidel po předchozí vládě by rozpočet nešel sestavit. To je legitimní argument — jenže pravidlo, které nic nezvyšuje, ale přestává hlídat, je přesně to, před čím rozpočtová rada varuje.

Pak do hry vstoupil prezident Pavel — novelu 22. 7. vetoval. „Tento zákon umožňuje vládě půjčovat si výrazně víc, než je tomu dnes. V praxi to znamená, že vláda získá větší prostor pro financování výdajů prostřednictvím dluhu,“ zdůvodnil to. Koalice s jeho postojem počítala: premiér Babiš veto označil za nezodpovědné a sněmovna se zřejmě v srpnu sejde, aby ho přehlasovala — stačí 101 hlasů, koalice jich má 108. Pravidla tedy zatím platí dál — a v srpnu se ukáže, co je koalici přednější: slib, nebo volnější ruce. Budeme u toho — hlasování je jmenovité a veřejné.

Komu to prospělo? Zatím nikomu — a právě proto je teď ta nejlepší chvíle se dívat. Vláda, která myslí slib pod 3 % vážně, nemusí rušit pravidla, která ji u něj drží.

Nic netvrdíme o tom, jestli jsou dálnice, jádro nebo obrana správné výdaje — to je legitimní politická volba. Říkáme jen: slíbili držet limit a dvakrát odhlasovali, že národní pravidla, která rozpočty hlídala ještě přísněji než evropský limit, přestanou fungovat. Nevěřte nám na slovo — účtenky níže, klikněte a ověřte si to.