Jak to funguje · stálá stránka, stav k 2026-10-24

Jak vzniká zákon a kdy začne platit?

Krok za krokem: cesta zákona

1. Někdo zákon navrhne. Nejčastěji vláda, může i poslanec, skupina poslanců, Senát nebo kraj. Návrh jde do Poslanecké sněmovny.
2. Sněmovna ho projedná a schválí. Tři čtení, pozměňovací návrhy, nakonec hlasování — stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců. Hlasování je jmenovité a veřejné, každé si můžete najít na psp.cz.
3. Senát má 30 dnů. Může zákon schválit, nezabývat se jím, vrátit s úpravami — nebo zamítnout. Vrácený či zamítnutý zákon se vrací do sněmovny: ta ho prosadí, jen když se pro něj zvedne nadpoloviční většina všech poslanců, tedy nejméně 101 ze 200.
4. Prezident má 15 dnů. Zákon podepíše — nebo ho s odůvodněním vrátí (tomu se říká veto). Vetovaný zákon musí sněmovna schválit znovu, zase nejméně 101 hlasy. Jedinou výjimkou jsou ústavní zákony: ty prezident vetovat nesmí.
5. Zákon vyjde ve Sbírce zákonů. Teprve vyhlášením je platný — do té doby právně neexistuje, ať už o něm kdo řekl cokoli.
6. A teprve účinností dopadne na vaši složenku. V zákonu je napsáno, od kterého dne se podle něj jede — často až od Nového roku.

Živý příklad: jeden zákon, čtyři různá ‚schválili jsme‘

Letošní novela rozpočtových pravidel prošla celou touhle dráhou:

1. 15. května ji schválila sněmovna (91 pro, 68 proti — odkaz na jmenovité hlasování je dole ve zdrojích).
2. Senát ji vrátil s úpravami.
3. V červenci sněmovna Senát přehlasovala.
4. 22. července zákon vetoval prezident.
5. 26. srpna sněmovna veto přehlasovala: 104 hlasy, potřeba bylo 101.
6. 28. srpna vyšla ve Sbírce zákonů jako zákon č. 155/2026 Sb. Tím začala platit.
7. 29. srpna začala být účinná první ustanovení novely, další až od 1. ledna 2027. Ještě 27. srpna přitom zákon neplatil, přestože ho sněmovna ‚schválila‘ už třikrát.

Kdykoli mezi květnem a koncem srpna mohl politik pravdivě říct ‚schválili jsme to‘ — a pokaždé by to znamenalo něco jiného. Kdo zná cestu zákona, pozná rozdíl.

Právě teď: poplatky za Českou televizi a Český rozhlas

Stejnou cestou teď jde vládní návrh, který má zrušit rozhlasový a televizní poplatek. Stav k 24. říjnu 2026:

1. 19. června ho vláda poslala do sněmovny jako sněmovní tisk 231. Česká televize a Český rozhlas by podle něj místo poplatků dostávaly příspěvek ze státního rozpočtu. Jeho výši stanoví přímo zákon.
2. 24. října ve 4:38 ráno sněmovna v prvním čtení třikrát po sobě hlasovala a pokaždé stejně: pro bylo 81 ze 177 přítomných poslanců (opoziční kluby), proti 96 (kluby vládních stran). Žádný z těch návrhů neprošel a návrh zákona šel dál.
3. Výbor pro média a kulturu má návrh na programu 29. října. Tady je návrh teď.
4. Druhé čtení: poslanci podávají pozměňovací návrhy.
5. Třetí čtení: sněmovna hlasuje o pozměňovacích návrzích a pak o zákonu jako celku. Teprve tehdy ho může schválit, nebo odmítnout.
6. Senát má 30 dnů, prezident 15. Každý z nich ho může vrátit sněmovně.
7. Zákon vyjde ve Sbírce zákonů. Teprve tím začne platit.
8. Účinnost má návrh od 1. ledna 2027. Do té doby platí dnešní zákon o poplatcích a poplatek se platí dál.

Když tedy uslyšíte, že poplatky jsou zrušené, nebo naopak že sněmovna návrh zamítla, podívejte se, na kterém kroku návrh právě je. Neplatí ani jedno. Odkazy na tisk i na hlasování najdete dole ve zdrojích.

Kdy se hlasy počítají jinak

• Obyčejný zákon: nadpoloviční většina přítomných poslanců.
• Přehlasování Senátu nebo prezidenta: nadpoloviční většina všech poslanců — 101 ze 200, ať je v sále kdokoli.
• Ústavní zákon: tři pětiny všech poslanců (120 ze 200) a tři pětiny přítomných senátorů. A prezident ho vetovat nemůže — pojistky Ústavy hlídají samy sebe.

Proto sliby, které vyžadují změnu Ústavy — třeba zakotvit korunu nebo zavést celostátní referendum — potřebují mnohem víc než vyhrát volby: 120 poslanců a Senát k tomu. Vláda se 108 hlasy je slibovat může, ale sama je nesplní. To není výmluva ani skandál — to je matematika, kterou je dobré znát dřív, než vám ji někdo zamlčí.

🖨 Vytisknout tuhle stránku (nebo Ctrl + P — vytiskne se bez menu a tlačítek)